Divočina by mohla vzniknout ve vojenských újezdech | Česká divočina
  • Alt
Jedním z nejvhodnějších míst pro divočinu na našem území jsou lesy. V divokém lese můžeme naživo sledovat úchvatný koloběh zrození a smrti. Stromy se samy vysemení, vyrostou, zestárnou a nakonec padnou a rozloží se, aby daly život další generaci. V dutinách starých velikánů si buduje bezpečné hnízdo nespočet opeřenců, na jejich větvích tokají naši legendární pralesní ptáci tetřevi hlušci a na rozkládajících se kmenech hodují rozmanité organismy včetně hub nebo našeho největšího brouka tesaříka alpského. Vidět něco takového na vlastní oči patří k jedinečným zážitkům. Máme dobrou zprávu: už dnes existují v České republice místa, která jsou pro divokou budoucnost jako stvořená.
Aby mohl les zdivočet, musíme mu nechat svobodu. Lépe řečeno ponechat ho samovolnému vývoji a nezasahovat do přírodních procesů, které v něm pobíhají. To je možné v takzvaných lesích zvláštního určení, které se nacházejí například ve zvláště chráněných územích, jako jsou národní parky,  národní přírodní rezervace a další, v pásmech ochrany vodního zdroje I. stupně nebo v ochranném pásmu zdroje přírodních minerálních vod. Ve výčtu také nechybí území potřebná pro zachování biologické různorodosti, kam divočina bezesporu patří (1).
 
A jsou to právě oblasti lesů zvláštního určení, které nabízejí  dostatečně velké plochy, kde je možné pro divokou přírodu vyčlenit reprezentativní celistvé plochy lesů o rozloze alespoň 10 km2 (ideálně pak 30 km2). Kde bychom je ale u nás mohli najít?

Prozradíme vám tajemství

Více než polovina lesů v České republice patří státu a dělí se mezi dva státní podniky: Lesy České republiky a Vojenské lesy a statky – ty spravují území bývalých a současných vojenských výcvikových prostorů. A jsou to právě lesy v majetku VLS, které nají status nejen lesů zvláštního určení, ale spadají i do některé z dalších forem ochrany přírody a krajiny, často ideálních pro ponechání samovolnému vývoji.

I česká veřejnost si dokáže představit divočinu právě zde. Více než 59 % respondentů by dle výzkumu Katedry environmentálních studií FSS MU z roku 2015 (2) ponechala prostor pro rozšiřování divoké přírody ve vojenských prostorech, které už armáda nepotřebuje.
 
Jedná se o území, která jsou člověkem málo ovlivněná – nejsou zde žádné developerské projekty, civilní stavby nebo nepřehledná infrastruktura – a zároveň jsou to území chráněná pro své přírodní hodnoty. Řadu z těchto lesů armáda již nevyužívá, a tudíž se otevřela návštěvníkům. Tato místa mají potenciál stát se útočišti pro divokou přírodu, a to zdaleka nejen v oblastech, kde vojáci už necvičí. Právě divočina totiž může nabídnout vojákům zajímavý prostor pro výcvik a přírodě ochranu přírodních procesů.

Poznámka:

(1) http://eagri.cz/public/web/mze/lesy/legislativa/legislativa-cr/lesnictvi/uplna-zneni/100051767.html
(2) http://www.ekopsychologie.cz/files/106report.pdf