Divočinu bude chránit i stát | Česká divočina
  • Alt
Divočina je místem svobody a volnosti, odpočinku pro duši, ale také místem, které láká svojí dobrodružnou atmosférou. Divočina je pestrou součástí přírody, činí ji rozmanitější a zdravější. Především v dnešní době je divočina důležitá ještě z jednoho důvodu, kvůli ochraně klimatu. Trpělivým pozorováním můžeme nahlédnout do hlubin moudrosti, jak si dokáže příroda poradit s fenomény, jako je globální oteplování nebo nedostatek vody. Stačí jí dát prostor a čas, abychom se mohli nejen my, ale i další generace těšit z jejích tajemství a krás, ze života samého. Otázkou zůstává, kdo by měl divočinu na území České republiky chránit a kde jsou pro ni nejvhodnější podmínky, a to i mimo národní parky?
 
Češi chtějí divočinu

Divočinu by si na našem území přálo chránit 71 % obyvatel. Vyplývá to z výzkumu „Ochrana české divočiny očima veřejnosti“ Katedry environmentálních studií FSS MU z roku 2015 (1). Máme rádi divoké scenérie jako vodopády, skály, rašeliniště a divoké potoky, těšíme se z výhledů do krajiny a možnosti zahlédnout vzácné zvíře, divoce kvetoucí rostliny nebo se zaposlouchat do ptačího zpěvu.

Podruhé svůj názor veřejnost jednoznačně vyjádřila v kampani Hnutí DUHA „Zachraňme národní parky“, kdy se za pouhé tři týdny postavilo za divočinu svým hlasem víc jak 50 000 lidí. V otázce, zda ano či ne, máme tedy jasno.
Národní parky jsou státem chráněným prostorem, ve kterém má díky novele zákona divočina své místo. Po celé České republice jsou však i jiné celistvé oblasti přírody, které jsou ideální pro ponechání samovolným procesům bez zásahu člověka, tedy budoucí divočině. Právě tato místa chce Hnutí DUHA také chránit. Celkově by tak divočina získala prostor na 3 % našeho území, desetinásobně víc, než je tomu dnes. Jaký prostor je však pro divočinu vhodný i mimo národní parky?
 Lesy jako místa ponechaná divočině

Za posledních devadesát let (1920–2010) se v České republice zvýšila zhruba o 288 000 hektarů výměra lesních pozemků. Pro představu by se na toto území vešla čtyřikrát celá Šumava a šestkrát Praha. Z „Analýzy podmínek na území ČR z hlediska biodiverzity a vhodnosti pro ponechání samovolnému vývoji“ (2), kterou si nechalo vypracovat Hnutí DUHA v roce 2016, vyplývá, že nejvhodnějším prostředím pro ponechání přírody divočině jsou právě lesy.

Víc jak polovina lesů České republiky patří státu. Ta je rozdělena mezi dva státní podniky: Lesy České republiky a Vojenské lesy a statky, které spravují území bývalých a současných vojenských výcvikových prostorů.  Přestože jsou veškeré lesy považovány za národní bohatství a nenahraditelnou složku životního prostředí, LČR ani VLS stále ještě nevnímají jako samozřejmost ponechat větší (alespoň 10 km2) celistvé území státních lesů samovolnému vývoji. Ve zmíněné studii Masarykovy univerzity se 59,3 % respondentů přiklání k názoru, že by divoká příroda mohla vzniknout právě ve vojenských prostorech, které už armáda nepotřebuje.

Divočinu chce chránit i vláda

Vláda naštěstí na divočinu myslí. 19. dubna 2017 schválila strategický rámec pro rozvoj země v příštích desetiletích „Česká republika 2030“, ve kterém plánuje, že ve „vhodných případech bude část opuštěných ploch ponechána samovolnému vývoji na základě přírodních procesů,“ a stejně tak plánuje „ponechání části souvislých ploch s dosud zachovalou přírodou samovolnému vývoji.“ (3)

Poznámka:
(1) http://www.ekopsychologie.cz/files/106report.pdf
(2) http://ceskadivocina.cz/cs/ke-stazeni/analyza-podminek-na-uzemi-cr-z-hlediska-biodiverzity-vhodnosti-pro-ponechani-samovolnemu
(3) https://www.vlada.cz/cz/ppov/udrzitelny-rozvoj/cr-2030/uvodni-stranka-144714/ (přiložený dokument Strategický rámec Česká republika 2030 - celý text v zip., str. 68)