Prales Mionší očima fotografa Josefa Sudka | Česká divočina

Stromy staré přes čtyři sta let, které jsou domovem vzácných ptáků. Lesní půda pokrytá mechem, travami a kapradinami, mezi kterými neslyšně prochází rysi, vlci a každoročně i medvědi.  Nejen tím se může pyšnit národní přírodní rezervace Mionší v Moravskoslezských Beskydech, vyhlášená roku 1954. Jak jen se tento 170 ha rozlehlý jedlobukový prales liší od lesů hospodářských, monokulturních, ve kterých není nad čím žasnout. Josef Sudek ho neopakovatelně zaznamenal svým citlivým vnímáním.

Jako první se na prales Mionší přes hledáček svého fotoaparátu podíval ve 30. letech minulého století Rudolf Janda, a objevil tím vůbec i námět pralesa pro fotografii. Na více jak 212 hlubotiskových reprodukcích můžeme pozorovat proměnu Mionší v průběhu ročního cyklu, která je založená na autorových přírodovědných znalostech. (s. 8)

S docela jiným pohledem, a to umělce a znalce malířství, do něj vstupoval v 50. letech jeden z nejvýznamnějších českých fotografů Josef Sudek. Jeho dvacetileté souznění s prastarým lesem shrnuje ve dvou cyklech a přidružených fotografiích kniha Prales Mionší nakladatelství Torst.

V cyklu Zmizelé sochy vidíme torza a pahýly monumentálních jedlí a buků tyčících se k nebi na způsob náhrobků, totemů nebo kamenných menhirů (s. 10). Zažíváme prolínání živého a neživého světa v koloběhu, který nikdy nekončí.

Druhý cyklus, Procházky po Mionší, zachycuje vnitřní život a proměnu lesa. Právě obnovující se les je klíčový pro vznik a udržení pralesů. Většinu záběrů směroval Josef Sudek k zemi, protože u země leží tlející dřevo, polámané kmeny a skrumáže větví. V divočině můžete hodiny pozorovat obžerství dřevního hmyzu a rafinovanost, s jakou dokážou jiné organismy využít sebemenší dřevní hmoty bohaté na živiny. Anebo spatříte ptáky, kteří se živí těmito žrouty a hledají si hnízdiště. Naopak v hospodářském lese se uzíváte nudou, jak je země do posledního dřívka vysbíraná, vymetená a čisťounká.

Antonín Dufek v předmluvě knihy vyjádřil snad nejkrásněji: „Prales je tu tím, co od něho očekáváme: nitrem, v němž přestáváme být vyděděni ze světa, místem návratu k počátkům světa a člověka, kadlubem, v něm se smrt a život mísí ve věčné obnově. I to je součástí Sudkova pohledu na lokalitu Mionší, která se tak zároveň stává místem poodhalujícím věčnost přírodního dění.“ ( s. 10)

Rezervace je protkána úzkými, ale více než sto let starými cestičkami, které slouží k lovu zvěře. Nebýt toho, zvěř by se v klidném a skrytém místě přemnožila a okousala mladé stromky. Pokud byste chtěli legendární prales navštívit, budete potřebovat průvodce, který s vámi prozkoumá 7 km dlouhou naučnou stezku Mionší začínající v Dolní Lomné.

Citace: Sudkovo Mionší. DUFEK, Antonín. Prales Mionší. Praha: Torst, 2009

Alt

Josef Sudek

(18961976) byl významný fotograf pražských motivů, ateliérových aranžmá, zátiší, reportáží, krajiny i reklamy. Spolu s Františkem Drtikolem a Jaromírem Funkem patří k nejvýznamnějším českým fotografům období mezi první a druhou světovou válkou. Je to zároveň výjimečný avantgardní fotograf v Evropě. Josef Sudek fotografoval také na území dnešního Moravskoslezského kraje, a to především na dvou místech na Hukvaldech a v pralese Mionší. (zdroj)

Komentáře

Přidejte komentář

Zaregistrujte se prostřednictvím...