Pražský "divočinový" speciál! Výlet do Kunratického lesa a Údolí Kunratického potoka | Česká divočina
  • Alt
Máte-li občas potřebu pokochat se pohledem na rozlehlou zelenou plochu, poslechnout si zurčení potoka, cvrlikání ptactva a šumění listí, nemusíte nutně opouštět Prahu. I v ní najdete spoustu pěkných míst, která se dokonce začínají podobat divoké přírodě a dovolí vám zvolnit, zamyslet se a trochu si „vyčistit hlavu“.
Je potěšující, že i v hlavním městě se dá vyjít do lesa, který připomíná víc divočinu než park. Je to možné díky tomu, že se město Praha zavázalo spravovat své lesy dle mezinárodního ekologického certifikátu FSC (Forest Stewardship Council), jehož je držitelem a který předpokládá péči o les v maximálním souladu s přírodou. K takovým přírodně spravovaným oblastem patří i přírodní památka Údolí Kunratického potoka v Kunraticko-Michelském lese.

Za divokými místy i v Praze

Památka je dobře dostupná například z trasy metra C. Chcete-li vyrazit z jižního okraje lesa směrem na sever, jeďte z Chodova autobusem č. 197 nebo z Budějovické 193kou či 203kou do zastávky Kunratická škola. Naopak při startu ze severu stačí vystoupit na Roztylech a vydat se směrem k nejbližší zeleni.

My jsme zvolili jižní trasu od Kunratické školy, abychom měli slunce hezky v zádech. Od zastávky u malebného rybníčku Ohrada vede cesta po žluté kolem vilek (dá se jít i rovnoběžnou cestičkou parkem), po níž za pár minut dojdete k dalšímu rybníku – Mlejňáku. A tam, hned u mlýna, který se nikoli překvapivě u Mlejňáku nachází, už narazíte na první tabuli naučné stezky. Ta vás provede údolím i celým širým lesem nad ním a mimo jiné vám osvětlí některé lesnické pojmy, například, co je suťový les, zmlazení, obmýtí nebo třeba clonná seč.

Poměrně záhy na vás čeká rozhodnutí, zda pohodlně pokračovat po nejrušnější žluté značce po proudu Kunratického potoka anebo se vyšplhat po modré na přilehlé stráně za dobrodružstvím.

Semenáčky ve stínu rodičů

Jižní svahy jsou porostlé převážně duby, mezi něž se vetřelo pár habrů, ale severní, vlhčí stráně, nabízejí větší rozmanitost. Kromě staletých, často různě pokroucených dubů tu mineme i javory, jasany či lípy mírumilovně spolunažívají se smrky, borovicemi a modříny.

Smíšený les druhů, které v dané lokalitě vyrostou samovolně, protože se jim tam dobře daří, je nejpřirozenějším stavem. Lesy hl.m. Prahy, kteří jsou lesními správci Kunratického lesa, mají certifikát FSC (Forest Stewardship Council), který dohlíží na to, aby tyto lesy byly obhospodařovávány přírodě bližším způsobem.  Můžeme tu proto vidět i mladé stromky vyrůstající v blahodárném stínu svých rodičů, chráněni před prudkým sluncem i větrem.
 
Kunratický les a Údolí Kunratického potoka © Hana Hercherová

Jako z pohádky

Když vystoupáme na plošinu nad údolím potoka, z lesa se vynoří dřevěný most přes příkop jako z pohádky. Náleží ke zřícenině Nového Hrádku, který kdysi patřil králi Václavu IV. a do dnešní doby z něj už mnoho nezbylo. Nicméně v hlubokém hradním příkopu si můžete zkusit odpočítat bohaté vrstvy hornin, jež se tu navršily od prvohor, tedy od dob, kdy zde všude bylo jen moře.
Od hradu nás vábí dál široká cesta po hřebeni, která bývala jedinou spojnicí hradu s civilizací. Jestli se ale chcete ztratit v malých pěšinkách, nic vám v tom nebrání – je jich tam habaděj a nabízejí romantické bloudění po útulných zákoutích i krásné výhledy na protější kopce. Jen při zdolávání svahů našlapujte opatrně – v suťovém lese je vrchní půda křehká. A samozřejmě se držte cest, abyste nepomáhali místním muflonům zadupávat bylinky a květy. Těch je tu k vidění celá řada a mají moc pěkná jména – třemdava, křivatec, bělozářka či kamejka.

Cestou necestou

Členitým terénem Kunratického lesa může návštěvníky provést několik turistických tras a cyklostezek, my se ale rozhodli chodit cik cak po cestičkách, jak nás napadne. Hlavně proto, že jsme chtěli zvýšit svou šanci spatřit pár zdejších obyvatel. Například motýlky s legračními názvy jako nesytka, vzpřímenka, třásníček či kropenatec, pavouka stepníka a brouka svižníka nebo datla černého s červenou čepičkou.

Od drobných obyvatel až po pražské velikány

Po chvilce se zase octneme u Kunratického potoka lemovaného olšemi, jasany, duby a javory. Stín potoku poskytují i keře střemchy, lísky a bezinky, jejíž květy na jaře omamně voní. Na březích se v tuto dobu třpytí orsej a sasanka, obě něžné, ale jedovaté květiny. Najít se tu však dají i léčivky s návodnými jmény, jako je jaterník či plicník, anebo až metr vysoké byliny jako bršlice kozí noha nebo čistec lesní. Své sítě mezi nimi souká pavouk plachetnatka, pod nimi cupitá brouk střevlíček a někde kolem poletuje chráněný motýl barvoměnka. Ti všichni se ale schovávají před nenasytným ptactvem, jež stále hledá něco k snědku. Zahlédnout tu vedle běžných druhů můžeme třeba ledňáčka a kulíka.

Přírodní společenstvo je v Kunratickém údolí tedy pestré, a trpěliví zvědavci je mohou postupně objevovat a pozorovat. Někteří jeho jedinci dokonce aspirují na výjimečnost: zkuste tu třeba najít pravděpodobně nejvyšší smrk v Praze anebo vzácný jehličnan sekvojovec obrovský. Ten dorůstá výšky až 100 m a dožívá se až 3000 let, tak máte na hledání dost času. Hodně štěstí!

Hana Hercherová
Příspěvek vznikl v rámci projektu podpořeného Hlavním městem Praha.