Stopy, trus a chlupy aneb monitoring velkých šelem | Česká divočina
  • Alt
  • Alt
  • Alt
Zajímá vás, jak vypadá monitoring velkých šelem a k čemu vlastně slouží? Nejen to se dozvíte v rozhovoru s Leonou Kutalovou, která pracovala pět let jako terénní pracovnice a koordinátorka Vlčích hlídek Hnutí DUHA Olomouc.
Leono, proč je monitoring šelem důležitý?

Monitoringem můžeme například prokázat, že zvířata mají potřebu migrovat. Proto se mimo jiné snažíme, aby zůstaly volné průchody, takzvané migrační koridory, mezi pohořími. Jak pro šelmy, tak i jiná zvířata, která se díky tomu mohou přemisťovat za potravou, úkrytem či se  rozmnožovat. Díky monitoringu také víme, kolik je kde vlastně zvířat a lépe poznáváme jejich životní potřeby, nároky na prostředí či schopnost adaptace na dnešní změněnou krajinu. Na základě toho je pak možné lépe plánovat a prosazovat jejich ochranu, a také lépe přiblížit tato zajímavá a vzácná zvířata široké veřejnosti.Jak vypadá monitorovací pochůzka?

V zimě je Ideální vyrazit na monitoring za dobrých podmínek, kdy je sněhová obnova den až dva dny stará. Trasu volíme tak, aby dobře protnula území s předpokládaným výskytem velkých šelem. Chodíme většinou po lesních cestách, kde hledáme pobytové znaky šelem, jako je trus, stopy, chlupy, případně kořist. Když se nám podaří najít třeba trus, odebereme jeho část do lihu jako vzorek pro DNA analýzu, zbytek na potravní analýzu nebo parazitologický rozbor, kdy se zjišťuje zdraví zvířete. U stop sledujeme stopní dráhu a vždy, pokud je stopa čerstvá, jdeme nejdříve opačným směrem, abychom šelmy nerušili. Stopy nás tak mohou zavést až ke kořisti, kde na příhodném místě umístíme fotopast. Díky tomu můžeme sledovat chování predátora u kořisti, jak často se tam vrací nebo jací další predátoři se na kořisti přiživují.

A co děláte s nasbíranými daty?

Všechny tyto nálezy zapisujeme do databáze. Poté je vyhodnocujeme spolu s trasami, které jsme už prošli. Proto i negativní nález, tj. pochůzka bez záznamu výskytu velké šelmy, je cenný. Vyčteme z něj, že zvíře, které jsme dříve sledovali, se již přesunulo jinam. Následně se tato data zpracovávají – určí se jejich věrohodnost (na základě dokumentace) a využívají se v dalších analýzách. Například v modelech, které dokážou vyhodnotit, které prostředí je pro šelmy vhodné a kde můžeme očekávat jejich další šíření.
Můžeš nám popsat nějaký příklad, kdy vám právě monitoring šelem pomohl při ochraně konkrétních zvířat?

Monitoringem šelem můžeme například napomoci prevenci pytláctví díky častému pohybu dobrovolníků v terénu. Nasbíraná data také využíváme k osvětě veřejnosti, zvláště pak myslivců. Konkrétně u rysa je na snímcích z fotopastí dobře vidět odlišná skvrnitost každého jedince, a tak je možné konkrétní zvíře sledovat a formou osvětově popularizačních článků veřejnost informovat například o tom, že rysice Lenka má na Kněhyni čtyři koťata, ale jen dvě z nich přežila první rok života, protože na ně čeká spousta nástrah ať už přirozených či lidmi způsobených. Nebo pokud by se někdo pochlubil trofejí rysa na stěně, tak podle jedinečných skvrna srsti bychom na základě řádné fotodokumentace z fotopastí mohli odhadnout, kde byl rys upytlačen. Snad by díky tomu šlo usvědčit pachatele u soudu, pokud by například tvrdil, že rysa střelil v zemi, kde je jeho lov povolen.

Kterých oblastí se monitoring týká a kolik se zde přibližně vyskytuje šelem?

V současnosti se nám na fotopastech ukazují a při dalším monitoringu potvrzuje výskyt velkých šelem prakticky ve všech příhraničních oblastech; někde jde spíš o migrující jedince, jinde o trvalý a pravidelný výskyt. Tam, kde si šelmy spontánně našly cestu, jsme zaznamenali i jejich rozmnožování, což nás samozřejmě velice těší. Jsme však neustále v pohotovosti, protože šelmy jsou i nyní ohrožené pytláky, kteří je berou jen jako pěknou trofej nebo jako loveckého konkurenta. Dále jim hrozí předčasná smrt pod koly aut, kdy po odchodu od matky mláďata hledají svá nová teritoria a partnera k páření.

Stále platí, že Beskydy jsou jako jediné pohoří v republice domovem všech tří našich velkých šelem. Při zimním monitoringu jsme na základě stopování i záznamů z fotopastí zjistili výskyt asi jedenácti rysů a pěti koťat, tříčlenné vlčí smečky a jednoho medvěda. Zvířata samozřejmě neznají státní hranice, takže tyto zmíněné počty šelem žijí jak na české, tak slovenské straně pohoří Moravskoslezských Beskyd a Javorníků, zaznamenali jsme je také ve Vsetínských vrších, Bílých Karpatech či Slezských Beskydech Velké šelmy potřebují ke svému životu a obživě obrovská teritoria a při přemisťování po takto rozsáhlých územích mnohdy překonávají i kulturní člověkem dosti pozměněnou a využívanou krajinu. A někdy si přímo takovou krajinu vyberou za svůj domov, protože oblastí klidné divoké přírody je u nás prostě málo a šelmy se do určité míry dokážou adaptovat i na kulturní, zemědělsky využívanou krajinu. To má občas za následek také konflikty s lidmi, když jim například vlci způsobují škody na hospodářských zvířatech. Tento problém intenzivně řešíme.
Alt

LEONA KUTALOVÁ

Leona Kutalová pochází z podhůří Moravskoslezských Beskyd. Na univerzitě Palackého v Olomouci vystudovala Ochranu a tvorbu životního prostředí. Jako dobrovolnice přišla do olomoucké pobočky Hnutí DUHA v roce 2005, od podzimu 2007 zde pracuje na částečný úvazek. Koordinovala dobrovolníky Vlčích hlídek a všestranně se podílela na projektu ochrany velkých šelem v Beskydech. Zajímá se též šířeji o ochranu zvířat (nejen těch divokých) a o ochranu lesů. Ráda relaxuje touláním se po horách, pátráním po stopách šelem a především prací na zahradě. V současnosti je s tříletou dcerkou na mateřské dovolené.

Jak?

Snažíme se pomáhat chovatelům v lepším zabezpečení stád před těmito útoky. Na základě monitoringu informujeme místní obyvatele o výskytu šelem, jejich způsobu života a zvyklostech, takže přispíváme k lepší osvětě o šelmách a k prevenci škod. Lepší oplocení stád, pořízení pasteveckého psa či zavírání ovcí na noc do pevných chlévů je v dlouhodobém pohledu účinnější a prozíravější řešení, než střílení vlků. V okolních státech se vlkům daří a díky zákonné ochraně se šíří i k nám. Hledání možností soužití lidí a divokých šelem v dnešní evropské krajině plné lidí a jejich zájmů je jistě náročný úkol, ale také příležitost pro změnu pohledu obyvatel na tato zvířata od středověkých pověr, obav a snahy o jejich vyhubení k pochopení jejich významu v přírodě a uvědomění si jejich hodnoty a jedinečnosti.
Rozhovor vedla Romana Sapetová