MARIE VEJVODOVÁ
PRAHA Německo má jasno. Do roku 2020 budou dvě procenta jeho území tvořit bezzásahové oblasti.Za pět let se rozloha divočiny u našich západních sousedů podle vládní strategie pro druhovou pestrost zdvojnásobí.V Česku, kde divoká příroda zaujímá 0,26 procenta rozlohy země, zatím podobný celostátní plán chybí. Ale rýsuje se změna.V září poslanci projednají novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, která říká, že účelem národních parků je zajistit průběh přírodních procesů minimálně na polovině jejich plochy. Například v Národním parku Šumava je v současnosti bezzásahová necelá čtvrtina území. Neznamená to však, že by se v okamžiku, kdy začne zákon platit, divočina na Šumavě zvětšila na dvojnásobek. Půjde o proces na desetiletí. Ministerstvo mluví o 30 až 50 letech.
Parky v moratoriu
„V současné době je konsenzus mezi ministerstvem životního prostředí, obcemi a regiony na 0,26 procentech rozlohy Česka,“ říká náměstek ministerstva životního prostředí Vladimír Dolejský. Národní parky zabírají 1,5 procenta celkové rozlohy republiky. „Nárůst divoké přírody v budoucnu je přímo úměrný vývoji a rozšiřování národních parků,“ ukazuje náměstek Dolejský na místa, kde má divočina největší šanci na rozšíření. „Zákon obsahuje moratorium minimálně 15 let, aby nedocházelo k účelovému rozšiřování na základě politických rozhodnutí, ale zcela a pouze na základě stavu přírody,“ vysvětlila Petra Roubíčková, tisková mluvčí ministerstva. Divočinu nechává člověk přirozenému vývoji. „Nedochází tam k výstavbě, lesnickému nebo zemědělskému hospodaření, nebrání však vstupu člověka,“ řekl náměstek Dolejský. Třeba v Německu jsou tato útočiště vzácných rostlin a živočichů atraktivním cílem turistů.
Začne se s bučinami
Rychlejší cestou k rozšíření tuzemské divočiny se rozhodli jít ekologové z Hnutí Duha. „Naším cílem je vyhledat asi tisíc hektarů půdy, kde by byl dán volný průběh přírodním procesům,“ říká Jiří Koželouh z hnutí, které se v rámci projektu Česká divočina chystá pátrat i mimo národní parky. Do konce roku vypracuje seznam míst, kde by se divočině mohlo dařit. „Následovat budou jednání s majiteli pozemků, se státními podniky či církvemi,“ popisuje Koželouh. Kritériem pro výběr je, aby se porost již nyní co nejvíce podobal přírodnímu lesu. Přednost mají bučiny.
„Bukový prales na českém území ještě není. A proměna bučin netrvá tak dlouho jako u smrkové monokultury,“ řekl Koželouh.
Komentáře
Přidejte komentář