Nastává zlom? Zdá se, že Lesy ČR mají "divoké plány" | Česká divočina
  • Alt

Státní lesy představily spot o divočině a vzápětí vyhlásily nový prales

Jako zlom ve vnímání divočiny hodnotí Hnutí DUHA nový spot Lesů ČR o ponechání části lesů přírodním procesům. „Věříme, že se toho od přírody můžeme ještě mnohé naučit, pokud ji budeme studovat v její nezměněné podobě,“ zaznívá ve videu umístěném na sociální síti YouTube [1].
Tento zcela nový přístup oceňuje ekologická organizace i v otevřeném dopisu zaslaném ministru zemědělství Marianu Jurečkovi a generálnímu řediteli Lesů České republiky, s.p. Danielu Szorádovi [2]. Navrhuje i osvědčená řešení některých praktických problémů, které jsou ve videu státních lesů zmíněny.
 
Jako výrazný posun hodnotí Hnutí DUHA hlavně deklarovanou snahu vyhlašovat místa divoké přírody v lesích, které spravují Lesy ČR jako státní podnik. Za půlkrok dobrým směrem označuje Hnutí DUHA i vyhlášení pralesa Mionší v CHKO Beskydy jako místa pro lidmi nemanipulovaný rozvoj přírodních procesů. Stinnou stránkou zůstává fakt, že se zájemci o jedinečné přírodní divadlo nemají možnost podívat do nitra rezervace a divočinu obdivovat na vlastní oči. 

Způsobem, jak veřejnosti ukázat fascinující divadlo divoké přírody, by podle vedoucí programu Krajina Elišky Vozníkové z Hnutí DUHA mohlo být vyhlášení zcela nového a dostatečně velkého území divoké přírody o rozloze aspoň 1000 hektarů, kde by nebyl zakázán vstup veřejnosti - tedy mimo stávající rezervace.
 
Lesnatost České republiky rok od roku stoupá. Lesy zabírají 34 % rozlohy státu. Samovolnému vývoji je však ponecháno pouhé 1 % lesů, do nějž nově spadá i prales Mionší. Stejně jako tento prales i jiné lesy ponechané samovolnému vývoji ve většině případů nemají dostatečnou rozlohu, aby v nich zájemci z řad turistů i vědců mohli sledovat dynamiku přirozeného vývoje lesa. Navíc jsou lidem, kteří české a moravské lesy navštěvují rádi a hodně, veskrze nepřístupné. Průměrný obyvatel ČR navštíví les alespoň 24 krát za rok [4]. Výlety do ostrovů české divočiny budou pro turisty unikátním zážitkem, který jinde v naší krajině nemohou poznat.
 
Samotné Lesy ČR ve výše uvedeném spotu upozorňují, že by takových ploch mělo být více a měly by být souvislé - tedy ne jen jednotlivé rezervace. S tím Hnutí DUHA zcela souhlasí. Je tudíž nutné se zabývat praktickými problémy, které s sebou může ochrana samovolného vývoje lesa na vymezeném území přinést. Jejich řešení jsou však známa, jak uvádí Hnutí DUHA ve zmíněném dopisu.
 
Není potřeba zřizovat a vymýšlet nic nového, stačí využít osvědčené postupy. V případě bezpečnosti návštěvníků jde především o dostatečnou informovanost lidí o tom, že vstupují do lesa, který je ponechaný samovolnému vývoji, a je tudíž potřeba dbát zvýšené opatrnosti. Jsou to i přiměřená preventivní opatření k zajištění bezpečnosti na existujících značených cyklistických či turistických cestách v území divoké přírody. Riziko rozšíření dřevokazného hmyzu do lesů hospodářských z oblastí ponechaných samovolnému vývoji může být řešeno způsobem běžným ve většině chráněných území. Jde o rozdělení na jednotlivé zóny, kdy na dostatečně velké jádrové území divoké přírody navazuje tzv. ochranné pásmo (nárazníková zóna). Ta může zmírnit případné konflikty mezi chráněnou divokou přírodou a přiléhající obhospodařovanou kulturní krajinou, např. v podobě zasahování proti škůdcům apod. Tato praxe se osvědčila.
 
Hnutí DUHA se domnívá, že míst, která by mohla být ponechána samovolnému vývoji a obdivu ohleduplných návštěvníků, by mohlo být více. Podle sociologického výzkumu Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity z roku 2015 podporuje ochranu divoké přírody 71 % lidí a chtěli by ji na 13 % naší krajiny [5]. Proto Hnutí DUHA v roce 2016 nechalo zpracovat odbornou studii, která by měla sloužit jako podklad k vyhlášení nových území o rozloze nejméně tisíc hektarů, kde se bude příroda samovolně vyvíjet. Z 25 lokalit v devíti oblastech vybrali odborníci podle řady kritérií pět nejpříhodnějších: Makyta v Javorníkách, Litovelské luhy v Litovelském Pomoraví, Jezeří v Krušných horách, Salaš v Chřibech a okolí pramene Odry na Libavé. Právě tato místa mají velký potenciál pro úplné ponechání přírodním procesům [6].
 
Eliška Vozníková, vedoucí programu Krajina Hnutí DUHA, řekla:
„Věříme, že míst, která si můžeme v budoucnu představit bez zásahů člověka, tedy ponechané samovolnému vývoji, je možné mít v České republice více, a to ideálně na pozemcích v majetku státu. Divoká příroda totiž umožňuje svobodný život vzácným zvířatům a rostlinám, tvoří nenahraditelné přírodní dědictví, ochraňuje nás před suchem a povodněmi, podporuje šetrnou turistiku i místní rozvoj, nabízí možnosti pro vzdělávání a výzkum a vzbuzuje odpovědnost za sebe, naše děti a vnoučata. Obnovuje také pestrou, reprezentativní mozaiku lesů typických pro naši krajinu od lužních v nížinách až po ty horské.“
 

Kontakty:
 
Eliška Vozníková, vedoucí programu Krajina, 608 283 530, eliska.voznikova@hnutiduha.cz
Jan Piňos, média a komunikace, 731 465 279, jan.pinos@hnutiduha.cz
 

Poznámky:
 
[1] Video je ke zhlédnutí na https://www.youtube.com/watch?v=in_FfTRg2nE 
 
 
 
 
[5] Podrobné výsledky výzkumu jsou na http://www.ekopsychologie.cz/files/106report.pdf
 
[6] Podrobný popis metodiky je součástí studie Česká divočina: Analýza podmínek na území ČR z hlediska biodiverzity a vhodnosti pro
ponechání samovolnému vývoji:  http://ceskadivocina.cz/studie-o-divocine