Národní přírodní rezervace Vrapač | Česká divočina
3 hodiny
Náročnost: Lehká

Jedinečnost Litovelského Pomoraví je založena na divokém rozvětvení řeky Moravy. Z jednoho koryta se najednou oddělují četná ramena, která si v lužním lese hledají svou vlastní cestu. Některá postupně zanikají, jiná se periodicky obnovují. Dravost řeky se projevuje hlavně na jaře, kdy množství vody z tajícího sněhu může způsobovat záplavy, je ale také velmi důležitým rezervoárem vody pro široké okolí. A právě kus divokého, člověkem neregulovaného, a tedy přírodě blízkého ekosystému lužního lesa chrání národní přírodní rezervace Vrapač.

Alt
Lužní les
  • Alt
  • Alt
  • Alt
  • Alt
  • Alt
  • Alt
  • Alt
  • Alt

Ve středoevropských podmínkách jde o unikátní místo – dodnes tady můžeme pozorovat přirozený záplavový režim.

Na téměř 81 hektarech se nachází soustava periodicky zavodňovaných odstavených říčních ramen se zastoupením charakteristických i ohrožených druhů rostlin a živočichů. NPR Vrapač leží na pravém břehu hlavního koryta Moravy a byla vyhlášena v roce 1989.

Lužní lesy si i přes velký tlak na zvětšování ploch orné půdy zachovaly relativně velkou rozlohu. Dostatek prostoru tak pro svůj divoký život v takzvaném tvrdém luhu (podle tvrdosti dřeva stromů, které v takových místech rostou) mají dub letní a jasan ztepilý, ale jilmů ve Vrapači mnoho nenajdeme. Naopak na lípu srdčitou, javor klen nebo javor babyku narazit můžeme.

V lužním lese s postupujícím jarem můžeme pozorovat rychlé změny. Nejdříve nás přivítá bílá barva sněženek, kterým postupně začnou konkurovat dymnivky duté. Je to květina vyžadující kyprou, živinami bohatou půdu a polostín rašících listů. Podobné nároky má žlutě kvetoucí orsej jarní. Ze žlutě kvetoucích květin ve Vrapači najdeme ještě křivatec žlutý, rostoucí z podzemní cibulky, nebo sasanku pryskyřníkovitou, sestru známější a rozšířenější sasanky hajní. Povědomou vůní upoutá i česnek medvědí. Ale pozor – stezka vede národní přírodní rezervací, takže si zásoby domů určitě neodnášejte.

Typickými obyvateli lužních lesů jsou žábronožky sněžní a listonohové jarní, okolo tří centimetrů dorůstající drobní živočichové. Z větších, na vodu vázaných zvířat, můžeme narazit na skokana hnědého nebo čolka obecného. V lesním porostu se mohou mihnout i plazi, například ještěrky živorodé nebo slepýši, a nejedovatý had užovka obojková.

Právě v místech lužních lesů se vám může poměrně snadno stát, že koutkem oka zahlédnete rychle letící modrooranžovou „skvrnu“ řítící se k hladině. To může znamenat jediné: ledňáček říční zahlédl pod hladinou možnou kořist a střemhlav se pro ni vrhl. Vidět ho tu můžeme i díky tomu, že se v posledních desetiletích výrazně zlepšila čistota vody, kterou pro svůj život potřebuje. Dalšími ptačími obyvateli lužních lesů jsou strakapoud prostřední, datel černý nebo málo známý pisík obecný. V noci je pak střídají netopýři: vodní, rezavý a večerní.

Do Vrapače se snadno dostanete hned z několika směrů. Mimo značenou stezku se do národní přírodní rezervace sice vstupovat nesmí, ale ani tak nebudete odsouzeni k pouhému nahlížení od okraje – červená turistická značka totiž vede i do nitra chráněného území. Navíc ji doprovází naučná stezka Nové Zámky. Na „červenou“ je možné nastoupit buď na železničním a autobusovém nádraží Litovel město, nebo v Mladči na návsi. A vydáte-li se z Litovle, můžete se na konci Vrapače rozhodnout, jestli chcete pokračovat po naučné stezce přes obec Nové Zámky a dále obdivovat přírodní památku Pod Templem, nebo si vybrat směr do Mladče a obdivovat kopec Třesín popsaný v předchozím tipu na výlet.


Komentáře

Přidejte komentář

Přejete si dostávat nové výlety na email?
*Vyplňte prosím pole s hvězdičkou
Ráj brouků, kteří hodují na tlejícím dřevě
Rozkládající se dřevo je bohaté na živiny a hoduje na něm desítka i chráněných druhů hmyzu a jiných organismů včetně hub nebo lišejníků.
Jarní záplavy v lužním lese
Dravost řeky se projevuje hlavně na jaře, kdy množství vody z tajícího sněhu může způsobovat záplavy, je ale také velmi důležitým rezervoárem vody pro