Pražský "divočinový" speciál! Největší lužní les v Čechách | Česká divočina
3 hodiny 25 min
Náročnost: Lehká

Nedaleko Prahy u obce Velký Osek se na pravém břehu Labe rozkládá Národní přírodní rezervace Libický luh. Se svými 444 hektary se jedná o největší souvislý lužní les v Čechách, který nás potěší svojí rozmanitostí.

Alt
Fotografie © Karolína Gelatičová

Národní přírodní rezervace Libický luh byla vyhlášena v roce 1985. Nejen to, navíc je součástí Evropsky významné lokality Libické luhy v rámci programu Natura 2000. Pojďme se podívat, jaké roztodivné druhy rostlin a zvířat tu můžeme spatřit.
Lužní les (neboli luh) je podmáčený les s vysokou hladinou podzemní vody a záplavovým cyklem. V Libickém luhu tak najdeme stromy, které snáší velmi dobře dočasné zamokření půdy. Mokřadní olše, jasany, jilmy, vrby, domácí druhy topolů a především dubohabrové lesy. Právě duby zde vysázeli lidé na přelomu 19. a 20. století, což můžeme počítat mezi jeden z mnoha zásahů člověka, které daly základ současné podobě Libického luhu.

Ani dnes nezůstává větší část luhu zcela bez zásahů. Jsou zde například eliminovány nepůvodní a pro danou nadmořskou výšku nevhodné druhy stromů (třeba borovice lesní, smrk ztepilý, dub červený, trnovník akát a jiné). Z jakého důvodu? Zásahy by totiž měly vést k rozrůznění věkové a prostorové struktury lesních porostů.Na části lesa se dokonce zvažuje návrat k historickým způsobům lesního hospodaření, především k návratu takzvaného nízkého lesa. Pěstování nízkého lesa by mělo prospět návratu denních motýlů.  

Menší část luhu, ta nejblíže k obci Velký Osek, je ale už od roku 2009 ponechána samovolnému vývoji, tedy pouze napospas silám přírody. Sledování tohoto malého kousku divočiny pomůže k lepšímu poznání vztahů v ekosystému lužního lesa.

Snad nejkrásnějším ročním obdobím k návštěvě Libického luhu je jaro, kdy les provoní rozsáhlé porosty květin různých druhů, především dymnivek, anebo česneku medvědího. Na území rezervace se nacházejí také velmi cenné lesní louky, které jsou domovem celé řady význačných rostlin, jako je hrachor bahenní s fialovými kvítky nebo žluťucha žlutá. V Libickém luhu byl v roce 1973 popsán dosud zcela neznámý rostlinný druh, vzácná orchidej kruštík polabský, která je zdejší endemitní rostlinou.

Rozmanitou vegetaci najdeme také v rameni Bajkal a v tůních, které byly odbahněny nebo vznikly uměle. K nejvzácnějším druhům patří leknín bělostný a leknín bílý, voďanka žabí, ohrožená žebratka bahenní nebo bezkořenný růžkatec bradavčitý, který se volně vznáší na hladině. Na okrajích větších vodních toků spatříme typickou vegetaci říčních rákosin s ostřicí Bueckovou.
 

 

Fotografie © Karolína Gelatičová

Libický luh je domovem celé řady brouků, jako jsou roháč obecný, lesák rumělkový nebo zlatohlávek skvostný. Nejen pro ně jsou životně důležité staré a odumírající stromy včetně ležících i stojících mrtvých stromů, které jsou nezbytné i pro divoké kouty naší přírody.

Stinné lesy jsou příhodným hnízdištěm vzácných ptáků, například čápa černého, jestřába lesního, datla černého a všech tří druhů cvrčilek. V dutinách se zabydluje strakapoud prostřední, lejsek šedý a k letní reprodukci je využívají i kolonie netopýra vodního a netopýra rezavého. V okolí Bačovky i mrtvých ramen můžeme zahlédnout ledňáčka říčního.

Právě mrtvá ramena s přilehlými mokřady a tůně jsou specifickým fenoménem luhu. Ty vyhovují například žábronožce sněžní, drobným mlžům, čolku obecnému nebo vzácné vážce okružance žlutonohé. Když se zaposloucháme, uslyšíme kvákat skokana štíhlého.

Rezervací vedou dvě turistické značky: červená a žlutá. Když vyrazíte od železniční stanice ve Velkém Oseku po žluté značce do středu Libického luhu, můžete se zde napojit na červeně značenou cestu, která vede napříč rezervací. Obě cesty jsou jako cyklostezky sjízdné na kolech.
Příspěvek vznikl v rámci projektu podpořeného Hlavním městem Praha.

Komentáře

Přidejte komentář

Zaregistrujte se prostřednictvím...

Přejete si dostávat nové výlety na email?
*Vyplňte prosím pole s hvězdičkou