Šumava – Černohorský močál

Železná opona ovlivnila i ráz Černohorského močálu. Podél „opony“ pohraničníci vykopali odvodňovací kanály, z nichž mnohé sahají do hloubky až dvou a půl metrů. Do nich svedli odtoky z pramenů z navazujících lesních rašelinišť. Vrchovištní rašeliniště totiž leží na rozvodí Vltavy a Otavy na prameništi Černého potoka na úpatí Černé Hory asi 5 km jižně od Kvildy.

Jenže všechno odvodnění a vysoušení se na rašeliništi velmi negativně projevuje, poškozuje ho a zvyšuje riziko jeho totálního zániku. Kromě jedinečného biotopu, místa, pro život často ohrožených organismů, který se v Evropě vyskytuje vzácně, tak zmizí i zásobárna vody  pro období sucha. Proto správci národního parku společně s dobrovolníky pracují na jeho revitalizaci. Přehrazení a zasypání kanálů pomáhá zvýšit a stabilizovat hladinu vody v rašeliništi.

Dnes už nevede Černohorským močálem drátěný plot, jedna hranice ho ale stále protíná – mezi obcemi Modrava a Kvilda a zároveň mezi kraji Jihočeským a Plzeňským. Přestože je oblast v 1. zóně Národního parku Šumava, můžete ho na vlastní oči spatřit nejen jako dobrovolní pomocníci. Správa parku i do těchto míst organizuje výpravy s odborným průvodcem, díky kterému dobře poznáte zdejší vegetaci a také život v místech, kde člověk nijak nezasahuje.

Výprava s průvodcem má kromě vzdělávacího i čistě praktický důvod – jeho vyškolený zrak dobře pozná, kam šlápnout, abyste se při nepozorném kroku nepropadli po kolena nebo i hlouběji do vodou prosycené půdy. Černohorský močál je totiž obklopen podmáčenou smrčinou. Při dobré viditelnosti jsou v ní vidět jezírka a strouhy chladné a do černa zbarvená vody, která působí tajemně až nebezpečně. Jenže zvlášť v době, když se těsně nad močálem převalují ranní mlhy jen nejasně naznačující keře kleče, borůvek či vřesu, roste pravděpodobnost, že šlápnete vedle.

Místy nedaleko Černohorského močálu prochází také trasy některých exkurzí Hnutí DUHA, které každoročně v NP Šumava pořádá.