Vrchol Žákovy hory a její jižní zalesněné svahy jsou součástí Národní přírodní rezervace, která byla vyhlášená již v roce 1933. Jedná se tedy o jednu z nejstarších chráněných oblastí u nás.
V minulosti zde lidé těžili dřevo, které sloužilo k výrobě dřevěného uhlí pro potřeby okolních sklářských hutí. Po nich však docházelo bez zásahu člověka opět k přirozené obnově lesa. Zbytek pralesa byl kolem roku 1900 narušen pruhem holoseče, následně zalesněným smrkem. V současnosti je historické jádro rezervace ponecháváno přirozenému vývoji. Svůj domov zde našla řada vzácných organismů. Pro svoji zachovalost je tento biotop zkoumán vědci z hlediska zákonitostí lesa, který je oproti okolnímu smrkovému nebývale bohatý.
Především chráněné vrcholové části Žákovy hory na nás zapůsobí svým pralesovitým charakterem. Tento ráz dotvářejí choroše a jiné dřevokazné houby, které pomáhají rozkladu stromů. Je to také silný vítr a námraza ve vrcholových částech lesa, která dokonává zkázu lesních mohykánů, anebo imisní znečištění ovzduší, kterým trpí především smrk ztepilý. Na Žákově hoře můžeme sledovat přirozenou obnovu lesa tak důležitou pro divočinu: vyklíčí semínko, z něho vrostlý strom, který nakonec padá k zemi, aby mohl pokračovat přirozený koloběh zrození a smrti. Roste zde především buk lesní, který se vyskytuje na minerálně chudších půdách samotného vrcholu spolu se smrkem. Na svazích je už půda obohacena o další minerály, podloží je zde krystalické, a tak se setkáme i s javory a ve spodních částech hory, při prameništích řek, i s olší lepkavou. Dalšími zástupci listnatých stromů jsou jilm horský, jasan ztepilý a jeřáb ptačí.
Výskyt drobného mechorostu dvouhrotce zeleného zařadil tuto oblast na seznam zvláště chráněných území soustavy Natura 2000. Mezi další chráněné rostliny patří lesní byliny včetně těch jedovatých – vraní oko čtyřlisté, lýkovec jedovatý, dymnivka dutá, a léčivek, jako je kyčelnice devítilistá, která se dá použít proti při žaludečním obtížím i proti kašli, anebo rozrazil horský proti nemocem z nachlazení. Navíc se jedná o mykologicky významnou lokalitu. Rozmanitost hub je zde podporována tlejícími zbytky dřeva, typickými pro divočinu, i původními smíšenými podhorskými lesy.
Pro život pralesa jsou významné hlavně různé druhy hmyzu jako mravenci nebo střevlíci, kterých zde bylo objeveno celkem 6 druhů. V lesích se vyskytuje původní populace jelení zvěře, která však při přemnožení způsobuje škody okusem semenáčků. Dále zde žije silně ohrožený netopýr stromový, který potřebuje pro svůj odpočinek dutiny starých listnatých stromů, nebo kuna lesní, která byla dlouhá léta pronásledována kvůli své vysoce ceněné kožešině. Z ptáků zde poletují holub doupňák, datel černý i strakapoud velký, malé sovy jako puštík obecný urputně bránící své hnízdo i před člověkem a sýc rousný, který se na kořist vrhá z větví a někdy i za letu. Žákova hora je také jedním z nejvýznamnějších hnízdišť vzácného lejska malého, který se váže na staré doupné stromy.V okolí pramenišť žije čolek horský, který vyhledává vodu především na jaře při páření, jinak žije skrytě suchozemsky.
Z obce Cikháj vede naučná stezka dlouhá asi 10 km Žákova hora – Tisůvka. Dozvíte se na ní zajímavosti z přírody i historie Žďárských vrchů i prameništích řek Sázavy a Svratky. Protože se jedná o národní přírodní rezervaci, prosíme vás, abyste nescházeli ze značených turistických stezek. Jen tak můžeme účinně chránit tento divoký ostrůvek naší přírody.
Komentáře
Přidejte komentář