Vlk obecný | Česká divočina
Canis lupus

Vlk obecný byl u nás běžným zvířetem až do konce 17. století. Jeho početnost výrazně klesala od začátku 18. století, až byla původní populace zcela vyhubena. Přitom původní obyvatelé Severní Ameriky, ale například i germánské a slovanské národy v Evropě vlky uctívali a respektovali. S rozvojem západní civilizace však začali lidé vlky pronásledovat tak jako žádné jiné šelmy. Postupně se tato inteligentní a plachá zvířata stala obětí pověr a báchorek o krvelačné bestii. V ČR se začínají znovu objevovat především od roku 1994, kdy byli spatřeni v Beskydech. Od té doby se smečky usadili i na dalších místech ČR, například na Broumovsku nebo u Máchova jezera.

Vlk obecný

  • Je naší největší psovitou šelmou. Měří 66‒81 cm a váží 35‒45 kg.
  • Na první pohled se podobá německému ovčáckému psu. Na rozdíl od něho má břicho jakoby zatažené dovnitř, hubenější nohy a malé tlapy. V poměru s hlavou má dlouhý a špičatý čenich. Vlka zdobí až po paty dlouhý chlupatý ocas. Barva, délka a hustota srsti je u vlků velmi variabilní.
  • Žije a loví ve smečce, které můžeme vnímat jako rodiny. Smečka má i víc jak 10 členů, běžně 2–8. Hravě uloví jelena i divoká prasata, v menší míře loví srnce a drobnější živočichy. Příležitostně loví i ovce, pokud nejsou dostatečně zabezpečeny.
  • Nejdůležitějšími vlčími smysly jsou čich a sluch. Čich je stokrát až milionkrát lepší než u člověka. Vlk dokáže svoji kořist zvětřit na vzdálenost několika kilometrů.
  • Vlčí smečku tvoří vedoucí „alfa“ pár, který si je věrný až do smrti jednoho z partnerů. Vlci však můžou žít jen v párech či osaměle a do smeček se sdružovat jen dočasně.
  • Páření probíhá v období mezi koncem ledna a dubna. Samice porodí 4–6 mláďat během 59 až 63denní březosti.

Vlci v mytologii (zdroj)

  • V severské a japonské mytologii byli portrétováni jako bytosti s božskými vlastnostmi. V Japonsku rolníci uctívali vlky ve svatyních, nechávali obětiny u vlčích doupat a žádali je, aby ochránili jejich úrodu před jeleny a divokými prasaty.
  • V Bibli se vlk objevuje celkem třináctkrát jako symbol chamtivosti a učitelství.
  • V pohádkách Slovanů hrají vlci nezastupitelnou, i když převážně zápornou roli. Známá je jejich úloha v Červené karkulce, v pohádce o neposlušných kůzlátkách či třech malých prasátkách. Naopak v některých ruských pohádkách vlk hrdinovi pomáhá.
  • V některých kulturách hrají vlci důležitou roli v mýtech stvoření. V římské mytologii odkojí kapitolská vlčice budoucí zakladatele města Říma Romula a Rema. Podle mýtu stvoření kmene Póný se vlk stal první bytostí, která zakusila smrt, u některých klanů Pónyů byl vlk zároveň uctíván jako totemové zvíře.
  • S vlky souvisí i představy o vlkodlacích, rozšířené v celé Evropě. Nejstarší zmínky o vlkodlacích pocházejí z antiky.

Vlk obecný potřebuje ochranu

  • Vlci jsou velmi přizpůsobiví, dokážou žít i v kulturní krajině, která je člověkem výrazně ovlivněná. Na různých místech světa obývají nejen lesnaté území, ale dokážou žít také v pouštích, suchých stepích, bažinách i v tundře.
  • Podle zákona o ochraně přírody a krajiny je vlk chráněným druhem a je klasifikován jako kriticky ohrožený.
  • Jeho většímu rozšíření do dalších částí republiky brání zejména ilegální lov. Bohužel také mnozí myslivci vidí ve vlkovi nežádoucího konkurenta a škůdce. V České republice obývají vlčí smečky trvale CHKO Kokořínsko-Máchův kraj, Broumovsko a Krušné hory. Jedinci se objevují v Beskydech, severních Čechách, na Šumavě a v Pošumaví a na Jesenicku.
  • Nebezpečí představuje zástavba volné krajiny a stavba nových rychlostních komunikací. Vlci mívají na našem území i 200 kilometrů čtverečních velké teritorium, po kterém se potřebují pohybovat a rozmnožovat se.
  • Spolu s námi můžete vlky chránit na Vlčích hlídkách, které se konají každoročně od podzimu do jara.

Komentáře

Přidejte komentář