Mravenec lužní | Česká divočina

Mravenec lužní patří k nejvzácnějším mravencům v Evropě. Především proto, že ubývá míst, na kterých si přirozeně zakládá kolonie – lužních lesů. V České republice přežívá zejména v okolí řeky Dyje na jižní Moravě.
 
Mravenec lužní má tmavohnědou hlavu a zadeček se stříbřitě lesklými chloupky a jeho hruď nese žluto-červeno-rezavé barvy. Při ochraně svého obydlí umí být agresivní, a to i na člověka, který se nevědomky opře o kmen „jejich“ stromu. Jejich síla v boji s menšími nepřáteli spočívá v koordinované akci. Mravenci lužní jsou také aktivními lovci, nejsou vybíraví, živí se různými druhy hmyzu. Mimo lov si pochutnávají na sladkých výkalech mšic – ano, čtete správně – sají jim ho ze zadečku. Mravenci mšice prakticky chovají jako „hospodářská zvířata“. I mšice z tohoto vztahu profitují, mravenci jim za sladký nektar poskytují ochranu. Ptáte se, proč mají mšice sladké výkaly? Celé dny se totiž horem dolem ládují cukrem, který sají z listů. Dále se mravenci živí houbami, listy a semínky.

Své kolonie rád buduje ve starých dubech, ale můžeme ho najít i na jiných stromech včetně javorů, topolů, dokonce i ovocných stromů. Důležité je, aby měl strom vhodné dutiny, respektive vykotlané části kmene a silné větve, které jsou pro založení kolonie ideální. Staré duby, kterým by nehrozilo kácení, najdeme například v bezzásahových oblastech, kde nechává člověk volnou ruku přírodním procesům. Taková hnízdní kolonie může mít až několik set tisíc dělnic.

Zdroj fotografie: meloidae.com

Comments

Leave a Comment