Pražský "divočinový" speciál! Do Brd za mladou divočinou | Česká divočina

Pražský "divočinový" speciál! Do Brd za mladou divočinou

Domů / Hlavní město Praha / Pražský "divočinový" speciál! Do Brd za mladou divočinou
Alt
  • Alt
  • Alt
  • Alt
  • Alt
  • Alt
Ano, chodí sem kde kdo, na houby, na cyklovýlet, ale málokdo ví, že právě tady, v bývalém vojenském újezdu, se rodí divočina. Jak to? Prostě tu na ní zbylo dost místa.
I když se nejedná o vyhlášenou a oficiálně chráněnou divočinu a její existence závisí jen na dobré vůli a dohodě mezi majitelem (státem), lesními správci a ochránci přírody, na její kráse a vzácnosti jí to neubírá.

Divočina vedle tankodromu

Brdy, to jsou hlavně lesy. Tedy převážně lidmi vysázené smrčiny, i když sem tam tu můžeme narazit i na malá území původních bučin. Vojenský prostor nám tu ale zanechal zajímavé dědictví. Na místě bývalých cvičných a dopadových ploch, tedy na místech nejvíce vystavených výbuchům, požárům a kolům či pásům těžké techniky, vznikla místa bezlesí, vřesoviště a přechodová rašeliniště. Na těchto místech žijí často neobvyklé druhy rostlin a živočichů, třeba pravěce vyhlížející korýš listonoh letní nebo masožravá rosnatka okrouhlolistá. Abychom tato místa i s jejich vzácnými obyvateli zachovali, je třeba o ně pečovat. Že vám to nezní jako divočina? Není, divočina tu ale vzniká hned v sousedství.

Na části dopadové plochy Jordán a Bahna se hned vedle opečovávaných bezlesí rodí divočina: část těchto dopadových ploch totiž byla ponechaná svému osudu, bez zásahu člověka. V podmáčeném, nerovném terénu tu příroda má hlavní slovo už přes 20 let. Asi polovina Jordánu znovu zarůstá břízou, osikou a pomalu se tu začínají prosazovat i duby, javory a další druhy stromů. Nemusíte být přírodovědec ani lesník, abyste si na první pohled všimli, že tenhle les je jiný. Někde jsou stromy nahuštěné na sobě, jinde si mezi sebou nechávají velkoryse prostor a někdy se kroutí v prapodivných tvarech. Les tu totiž neroste pro dříví.

Dva způsoby ochrany

Dopadové plochy Jordán a Bahna nám ukazují soužití dvou myšlenek ochrany přírody: i vprostřed Čech můžeme najít vedle sebe místo pro ochranu vzácných druhů rostlin a živočichů, které vyžadují pečlivé lidské opatrování, tak i místo pro ochranu samovolných procesů, jež naopak potřebují naši trpělivost nic nedělat.

Je to mladá divočina a za dalších 20 let bude určitě vypadat zase jinak. Doufejme, že dobrá vůle vlastníka, tedy Vojenských lesů a statků, vzdát se hospodaření v tomto území bude trvat a my budeme moct dál pozorovat, jak se vyvíjí brdská divočina.
Příspěvek vznikl v rámci projektu podpořeného Hlavním městem Praha.

Comments

Leave a Comment