Za rozmanitostí Krkonoš aneb z údolí Obřího dolu až k ledovcovým jezerům | Česká divočina

Za rozmanitostí Krkonoš aneb z údolí Obřího dolu až k ledovcovým jezerům

Domů / Královéhradecký kraj / Za rozmanitostí Krkonoš aneb z údolí Obřího dolu až k ledovcovým jezerům
Krkonoše jsou nejen starší než váš dědeček, ale svými 600 až jednou miliardou let (1) se od něj mají i Himaláje, Alpy nebo Kavkaz co učit. Vždyť ty jsou o tři generace mladší! Titulem národní park se Krkonoše chlubí o pár let méně, od roku 1962.
Na jeho území se nám zachovaly vzácné pozůstatky z doby ledové – ať už je to ostružiník moruška s jedlými žlutooranžovými až načervenalými plody nebo maličká vrba laponská. Z doby ledové si to bez oddychu šine i měkkýš vrkoč severní, zahlédnout můžete kosa horského s typicky světlou skvrnou na tmavé hrudi, slavíka modráčka tundrového a žije zde i hraboš mokřadní. Úžasem budete odklápět krytku z fotoaparátu při pohledu na louky poseté žlutými či oranžovými jestřábníky, které nikde jinde nenajdete.

Vydejte se napříč cenným územím Krkonoš, které se spolu s nadmořskou výškou dramaticky mění. Pustíte-li se z Pece pod Sněžkou podél řeky Úpy, jako první vás uchvátí jedno z nejkrásnějších krkonošských údolí – Obří důl. V korunách smrků slyšíte cvrlikat sýkory uhelníčky a parukářky, a když se podíváte pod nohy, můžete objevit stopy jelena evropského. Vaše smysly potěší vůně sasanky hajní nebo lilie zlatohlavé, na jazyku pocítíte štiplavou chuť česneku medvědího a třeba narazíte na nějaké „zázračné bylinky“, pro které sem chodili bylináři již v 16. století.

Nemůžete se dočkat, až konečně ponoříte ruku do slibovaného ledovcového jezera? Snad se ještě zastavíte u prastarého Úpského rašeliniště, které připomíná arktickou tundru a pro okolní flóru je v suchých obdobích nedocenitelným zdrojem vody. Ve výšce nad 1200 m. n. m. se dochovaly jedny z nejcennějších ekosystémů se vzácnými společenstvy a jednotlivými druhy rostlin, kterým dominují především traviny, borůvky a brusince nebo modrofialové květy hořepníku tolitového.

A tu konečně vidíme třpytivou hladinu dvou největších krkonošských ples – Mały Staw, ke kterému můžeme sestoupit z 36 km dlouhého Krkonošského hřebenu, a nedostupný Wielki Staw. Že se nachází za polskými hranicemi a vy byste raději nějaké to krkonošské? Jedno tu je, malé jezírko v údolí Kotelského potoka zarůstající mechorostem, tak zvané Mechové jezírko. Víc ani kapka.

Svoji túru můžete zakončit v Šindlerově mlýně, ale pohoří Krkonoše je protkané tolika barevnými nitkami KČT, že další objevy jsou čistě na vás. A co teprve, když sejdete z vyznačené stezky a zažijete si divokou přírodu po svém.

Poznámka:
(1) http://www.krnap.cz/geologie/
 

Comments

Leave a Comment