Národní přírodní rezervace Radostínské rašeliniště | Česká divočina

Při procházce národní přírodní rezervací Radostínské rašeliniště si můžete připadat, jako byste byli někde na dalekém severu. Příroda tu totiž připomíná severskou tajgu s pokroucenými zakrslými stromy a keříky, trochu jako v ruské pohádce o Ivánkovi.

Dříve to bývalo mělké jezero, které postupně zarůstalo a vytvořilo se tak rašeliniště přechodového typu, které je plněno převážně vodou z dešťových srážek, proto se setkáme i s názvem vrchoviště.
Národní přírodní rezervace Radostínské rašeliniště, leží na rozvodí, z něhož je voda odváděna jednak do rybníka Velké Dářko a řeky Sázavy a na druhou stranu do rybníka Malé Dářko a řeky Doubravy. Kolem rašeliniště prochází naučná stezka, ze které je zakázáno scházet z důvodu ochrany vzácné přírody, ale i pro vlastní bezpečnost. Vždyť rašelina zde dosahuje hloubky přes 3 m a půda se tu doslova houpe pod nohama.
Až do 1. světové války se zde rašelina těžila tzv. borkováním – odkrajováním cihel (borek). Ty senásledně vysušovaly a používaly k nepříliš výhřevnému otopu.  Po těžbě se prohlubně znovu zaplnily vodou a začal další přirozený vývoj rašelinných společenstev. Tato samoobnova rašeliniště, které tu vznikalo po tisíce let, je nyní předmětem vědeckého bádání a celá oblast je i proto mezinárodně významná a chráněná v soustavě NATURA 2000. Okolní les zde plní funkci ochrannou a nijak se již nevyužívá. Pomáhá tak udržet vlhkost v krajině a navíc poskytuje úkryt mnoha vzácným ptákům a broukům. Přesto je občas nutný zásah člověka. Na pevnější půdě rašeliniště se totiž uchycují náletové dřeviny, které se musí odtěžit, aby tak nedocházelo k dalšímu zarůstání rašeliniště Až do černa zbarvená rašelinní voda se zde udrží po dlouhou dobu a slouží jako zásobárna pro sušší období, její kyselé minerální složení vyhovuje řadě specifických rostlin. Díky nim je zde i mnoho obojživelníků, hmyzu a ptáků.
Roste tu bříza pýřitá, borovice blatka, mnoho druhů z červeného seznamu jako rašeliníky s trsy suchopýru pochvatého a ostřic, typické jsou keříčky borůvky černé a jí velmi podobné, ale jedovaté vlochyně bahenní, brusinky bažinné, vřesu obecného či masožravek rosnatky okrouhlolisté a bublinatky menší. Vzácná je i tolije bahenní, střípinka smáčknutá, sítina kostrbatá, zábělník bahenní a další.
Rašeliniště obývají naši vzácní bezobratlí, například  jen motýlů tu najdeme víc jak 500 druhů! Dále tu žije mravenec rašelinný, vážka čárkovaná, největší suchozemský nahý plž na světě – slimák popelavý, který dorůstá délky až 30 centimetrů. Mokřady a okolní lesy vyhovují ptákům. Spatřit můžete mimo jiné  bekasinu otavní, ledňáčka říčního, kterému se pro nádherně zbarvené peří přezdívá “létající drahokam” nebo čejku chocholatou. Na přirozeně padlých tlejících stromech si hledá potravu datel černý, žluva hajní, ťuhýk obecný a mnoho dalších. Ze savců tu žijí především malí hlodavci jako plšík lískový, hraboš mokřadní či rejsec vodní.
Národní přírodní památka Radostínské rašeliniště se nachází asi 1 km od obce Radostín a dostanete se k ní po zelené turistické značce. Nebo si můžete projít celou naučnou stezku od Malého Dářka a rašeliniště si prohlédnout z vyhlídkové plošiny. Vznikl zde i celý okruh asi 12 km s naučnými tabulemi o nádržích Velké a Malé Dářko, památkách v okolí a s informacemi o rašeliništích, které jsou největší na Vysočině. Výchozí i cílový bod je obec Radostín.
 
Přejete si dostávat nové výlety na email?
*Vyplňte prosím pole s hvězdičkou
Datel černý hledá svoji potravu na tlejících stromech
Ve starých, odumírajících a trouchnivějících kmenech můžeme najít nejvzácnější brouky oblasti. Mňamka pro ptáky.