Aby mohl les zdivočet, musíme mu nechat svobodu. Lépe řečeno ponechat ho samovolnému vývoji a nezasahovat do přírodních procesů, které v něm pobíhají. To je možné v takzvaných lesích zvláštního určení, které se nacházejí například ve zvláště chráněných územích, jako jsou národní parky, národní přírodní rezervace a další, v pásmech ochrany vodního zdroje I. stupně nebo v ochranném pásmu zdroje přírodních minerálních vod. Ve výčtu také nechybí území potřebná pro zachování biologické různorodosti, kam divočina bezesporu patří (1).
