Po divokém koncertě pro Šumavu na začátku června nás čeká další dávka dobré hudby pro divočinu. Ve Frantolech u Prachatic zahrají 2. září živě kapely Leto, Or, Walden, Kiss Me Kojak, Horni tok, Aran Epochal, Nuly nebo Lyssa v režii Silver Rocket.
Patnáct dobrovolníků tuto neděli dorazí z celé republiky na Soumarské rašeliniště na Šumavě. Budou obnovovat cenná šumavská rašeliniště: zahrazovat odvodňovací strouhy, které vznikly v době železné opony, nebo pomáhat rozšiřování rašeliníku. To povede ke zvýšení a stabilizaci hladiny podzemní vody, což je základní předpoklad pro obnovu rašelinotvorných procesů. Práce dobrovolníků proto pomůže zastavit silnou erozi i nepřirozené vyplavování a odnosy rašeliny do povodí Vltavy, což přispěje k udržení vody v lesích a ke zlepšení kvality povrchových vod v území.
Právnímu boji za záchranu Gangy, která představuje životně důležitou tepnu, na níž závisí více než 500 milionů lidí napříč Indií, se dostalo nové vzpruhy v podobě řady výnosů vrchního soudu severoindického státu Uttarákhandu.
Vy jste původně vystudovaný elektrotechnik a profesionálně jste se věnoval navrhování robotů. Jak jste se odtud dostal k profesionální ochraně slovenských lesů?
Skladba Nature v provedení The Formyula vyzdvihuje klidnou příjemnou atmosféru v přírodě. Zpěv ptáků, šum listů ve větru a poslední letní paprsky. Kdo by neodolal a neponořil nohy do bosé trávy? Zpěvačka poukazuje na to, jak si člověk v divočině krásně pročistí hlavu.
Kde vlastně leží Vlčí hory? V zeměpise jsme se o nich neučili.
Nacházejí se na slovensko-polsko-ukrajinském pomezí jakožto součást Východních Karpat a zároveň tří národních parků: slovenských Polonin, polských Bieszczadů a Užanského národního parku na Ukrajině. Území Vlčích hor ale obsahuje i další chráněné oblasti a nemá přesnou hranici. My jsme vytvořili návrh bezzásahového území o rozloze 133 tisíc hektarů, ale potenciál je tam až 200 tisíc hektarů.
Litovelské Pomoraví je hájemstvím divoké přírody, svíraným z obou stran úrodnou Hanou a jejími majestátně klokotajícími kombajny. Na ploše devadesáti dvou kilometrů čtverečníchmezi Mohelnicí a Olomoucí leží středoevropský unikát — pruh delty podhorské řeky s jejími životem bujícími lužními lesy. Žilnatina propletených říček kolem řeky Moravy se rozlévá do slepých ramen a tůní, stále ještě protrhává meandry a vlévá se do nových koryt. Krajina periodických záplav.
Králický Sněžník, naše nejmenší a zároveň třetí nejvyšší pohoří, bývá označován za střechu Evropy. Řeky z jeho svahů stékají totiž do tří moří [1]. Dobrovolníci Týdnů pro les a divočinu Hnutí DUHA se příští týden už počtvrté vrátí pracovat do tamějších horských lesů, neboť do této evropské střechy po léta zatéká. Lesy a vzácná příroda Sněžníku, chráněná na části území jako národní přírodní rezervace, je totiž poznamenána někdejším usycháním imisemi zasažených horských smrčin a tehdejším necitlivým lesnickým hospodařením.
Kolem hor Bavorského lesa Falkenstein, Roklan (Rachel) a Luzný (Lusen) se podél hranice s Českou republikou rozprostírá nejstarší německý národní park — Národní park Bavorský les. Společně se sousedním Národním parkem Šumava na české straně tvoří největší chráněnou lesní oblast střední Evropy. Je to jediné místo mezi Atlantikem a Uralem, kde je přírodě umožněno se na tak velké ploše rozvíjet podle svých zvláštních zákonů do podoby jedinečného divokého lesa.
