Poklady divočiny: Staré stromy a tlející dřevo | Česká divočina
  • Alt

Seriál o hodnotách divočiny

Pamatujete si na Medvídka Pú a jeho přátele Sovu, Prasátko nebo Klokanici s Klokánkem? Ke svému životu potřebovali mohutné, dlouhověké stromy, ve kterých měli svá obydlí. Nejinak je tomu i mimo fantazii tatínka Kryštůfka Robina.

V dutinách nebo puklinách, které nenajdeme v mladých stromech hospodářských lesů, nachází přístřešek stromoví netopýři, plši, kuny nebo veverky. Také řada ptáků hnízdí v dutinách a na zlomech. Například zmíněné sovy, datlovití, lejsci, brhlíci, šoupálci nebo sýkory.

Divočina vzniká tam, kde se stromy samy vysemení, vyrostou, zestárnou a nakonec padnou a rozloží se, aby daly život další generaci. Ve zdravém a bezzásahovém lese narazíte běžně na staré stromy, tzv. souše, ležící i stojící kmeny nebo stromy vyvrácené vichřicí, sněhem či ledem. Ty se rozkládají a stávají se živnou hmotou pro stovky vzájemně provázaných druhů hmyzu, hub, lišejníků a jiných organismů včetně semenáčků. Některé stromy se rozkládají i celá staletí (1), například duby nebo jehličnany v chladném prostředí. V závislosti na druhu, podnebí a nadmořské výšce. Asi třetina evropského zvířectva a rostlinstva (2) ke svému životu potřebuje tlející dřevo nebo staré, mohutné stromy. Často patří mezi nejvzácnější druhy, které stojí za to chránit a nechat je utvářet nejvhodnější prostředí k životu.

(1) Peterken, G. F.: Natural woodland: ecology and converastion in northern temperate regions, Cambridge University Press, Cambridge 1996
(2) Dudley, N., et Valluari, D.: Deadwood – living forests, WWF, Gland 2004

Alt

Přečtěte si o pokladech, které můžete v divočině vidět:

Komentáře

Přidejte komentář

Zaregistrujte se prostřednictvím...